Obraz 1. - 9.
1.
Krajina - den
Záběr na krajinu,
potom na vesnici, dvůr,
který přechází v sad,
na dvoře chalupa,
stodola, posezení
pod stromem. Stříhaný
trávník, záhonky a kytky.
V záhonku se popelí slepice.
titulek
SLEPICE
2.
Dvůr u chalupy - den
Věra vychází z chalupy,
nese peřiny, přehazuje přes
bidlo, uhladí je.
Věra se zadívá směrem
ke stodole, odkud je slyšet
štípání dříví.
(zvuk štípání dříví)
Záběr na slepici,
která se popelí v záhonku.
Věra:
Íííí! Slepice!!
Věra se rozběhne ke slepici
Věra:
Jedeš ty bestie, já ti dám.
No tak Honzo, dělej něco!
Honza zvolna vyjde ze
stodoly.
Honza:
Copak maminko?
Věra:
Íííí! Slepice! Chyť ji!
Vyžeň ji! Rozhrabe mi
kytky!!! Udělej něco!
Honza začne také honit
slepici
Honza:
Běž ke stodole, já ti ji
nadeženu. Á, potvůrka,
klovla mě.
Honza nechá lovu a fouká
si na ruku.
Věra:
Íííí! Utekla ti. Měl jsi se jí
postavit do cesty... to je
taky pomoc...
Věra sebere vajíčko, které
slepice vytrousila
Věra:
Aspoň něco.
Oba jdou pomalu do chalupy
Věra prohlíží škody na záhonku
Věra:
Vyhrabala mi ty kopretiny
od Heleny... a ty strakaté
hvozdíky...
Honza:
Pamatuješ na tu strakatou,
co jsem chytil loni?
Věra:
Tak ta byla pěkně stará...
musela jsem ji vařit dva dny.
Honza:
Ale já myslím tu na víně...
To bylo masíčko...
Věra:
Tak to nebylo loni ale
předloni...
Honza:
Není to jedno?
Věra:
... a nebyla to slepice, ale
perlička od paní Zelenkový.
Vejdou do chalupy
3.
Předsíň chalupy - den
Věra a Honza se zouvají
Honza:
V Budějovicích jsem si
jednou dal perličku..
Věra:
To nebyla perlička, ale
bažant a nebylo to
v Budějovicích...
ale přejel jsi ho na
rozcestí u lípy...
Věra odloží na polici vejce
Honza:
Asi bych měl zajet pro pivo
Věra:
No, dojeď. Přijede Helena...
tak vezmi radši víc...
Honza:
Máme ještě ten jabčák.
Oba se zase obují
Věra:
Ta ti tak bude pít jabčák...
.. a po cestě vezmi u paní
Sedlákové vajíčka... jinak
všecko máme...
Oba vycházejí na dvůr
4.
Dvůr u chalupy - den
Věra vytahuje ze stodoly starý
kočárek a basu s lahvemi
Věra:
.. vezmi si vozejk ... a ty
vajíčka nedávej mezi to
pivo ... vezmi si na ně
něco ... a nezapomeň
peníze...
Honza:
Ano maminko. A až přijdu
do krámu tak pěkně
pozdravím.
Věra:
No jen aby. Posledně jsi
zapomněl peněženku.
Honza odhrká s kočárkem
(hrkání kočárku)
Věra zajde do chalupy
Slepice se popelí v záhonu.
5.
Okresní silnice - den
Po silnici jede autobus.
V autobuse jede Helena.
6.
Cesta k chalupě - den
Honza jede s plným kočárkem
po cestě. Vozík nadskakuje.
7.
Zastávka autobusu - den
Helena vystupuje z autobusu.
Z hospody vyjde hospodská
Helena:
Dobrý den.
Hospodská:
Dobrý. Á, vy jedete k Malým..
No, letos vám to počasí vyšlo.
8.
Dvůr u chalupy - den
(hrkání kočárku)
Honza vjíždí s kočárkem do
vrátek. Věra vyběhne z chalupy
Věra:
Ty jsi koupil dvanáctku?
Oni desítku neměli?
A na co buřty? Myslíš, že
si uděláme ohýnek?
Honza vybaluje náklad
Honza:
Ano maminko. Dvanáctky
jsou ty tři navrchu, ostatní
jsou desítky. Buřty mám
pro sebe na ryby. Pokud
vím, Helena o ohýnek
moc nestojí...
Věra:
Chm. Myslíš? Aspoň
nebudeme muset na
dříví... a kde máš vajíčka??
Honza se ohýbá k síti
pod kočárkem
Honza:
Já jsem je dal sem dolů,
aby se nerozbily...
Věra objeví prázdný roztržený
pytlík od mouky
Věra:
Já jsem ti říkala, vem si na
to něco... myslela jsem něco
pevného,.... ale ty ne, ty si
vezmeš pytlík od mouky...
člověk aby si dělal všechno
sám...
To jsem si našla pomocníka,
jen co je pravda...
Věra se ohlédne na trávník
k vrátkům a tam sedí
v pravidelných rozestupech
jedno vejce za druhým tak
jak se sypala při otáčení
koleček kočárku.
Věra:
Teď abych to šla uklidit
Honza:
Ale klid, maminko, on se
o to Mourek postará..
Věra:
Tebe tak pro něco poslat...
Aspoň že je to pivo.
9.
Cesta k chalupě - den
Helena jde po cestě k chalupě
s taškou přes rameno.
Po cestě vidí rozbitá vajíčka.