26.07.2012 07:01

Řekvičkovi

Když nám uhynuly andulky (doktor se vyslovil, že máme být rádi, že se nám nerozmnožily, protože nebyly chudinky zrovna vhodné pro chov), rozhodl José, že budu chovat zebřičky, protože se "snadno množí, naučím se pracovat s genetickými liniemi a navíc moc hezky zpívají". Ano, musím uznat, že nepřetržité "vim,vim" mě napřed přivádělo k šílenství, přesně jak zamýšlel ten můj dobrák, ale teď už je ani nevnímám. Párek jsme nazvali Řekvičkovi a usadili do klidné zóny v kuchyňském výklenku za lednicí.

Co se množení týče, je fakt, že první snůška byla šokující - 15 vajec. Nevylíhlo se ovšem nic, ptáci bez zkušeností, já bez zkušeností, chovatelka, od které je máme, je jinak košíkářka, takže je naučila snášet na zcela atypická hnízda, to se taky ukázalo, až když se vajíčka začala objevovat v krmítku a tak podobně... No, legrace. José prosvítil po nějaké době všechna vyjíčka malým reflektorkem a bez milosti je vyhodil. Vyvařili jsme hnízdo a začali znova.

Další snůška obnášela pět vajec, tři se pokusila vyklubat, jednomu se to skutečně povedlo. Po nějaké době byl tlustý a velký a bylo vidět dospělácké peroutky. Potom přišly vedra a mě navíc nenapadlo nic chytřejšího, než vylepšit zebřičkám jídelníček o zelenou větvičku máty z balkonu. Do dvou dnů mládě uhynulo a bylo prý velmi cítit peprmintem. No nic. Vyvařili jsme hnízdo a začli znova.

Zebřičky jsou opravdu nezmaři. Do týdne po vyčištění hnízda už zase seděli na čtyřech vejcích. Momentálně mají dvě živá mláďata, vypadá to, že víc jich nebude. Na poměrně drasticky vypadající fotce se můžete podívat, jak vypadá nakrmené mládě - to s tím červeným vakem na krku. Jak to dopadne tentokrát, zatím netuším. Mezi náma, cítila bych se jistěji s rybičkami. Na taková paví očka by se Ikárek chodil dívat taky určitě moc rád, a nebyly by s tím zdaleka takové nervy. :-)

 

—————

Zpět


Kontakt

Lenka Rottová