27.04.2010 08:47

Archetypy a já

    Nedávno jsem se na jednom webu dočetla, že mladší generece mívá problém si vzpomenout na oblíbenou pohádku svého dětství. Musím přiznat, že ani mě se nic takového nevybavuje. Nicméně podařilo se mi vzpomenout si na pár "hororů", které snad nebyly oblíbené, ale svým způsobem mě fascinovaly.

    Všechny mají jeden společný jmenovatel, který ale, mám dojem, z hlediska psychoanalytického rozboru, nemá vůbec žádný význam. Posuďte sami.

    První z příběhů je lidový popěvek, který se tradoval v naší rodině po mateřské linii nejspíš proto, že popisoval situaci v základní rodině mé matky (měl tatíček tři dcery / dvě na vojnu nechtěly).

    Začíná to: Za císaře Pepika (zřejmě Josef II.) / byla vojna veliká - každý dobrý hospodář / měl na vojnu syna dát - já žádné syny nemám / já vám za něj dceru dám - a tak dále, příběh poměrně standartně pokračuje tím, že dvě starší dcery odmítnou zachránit otce tím, že půjdou do války, nejmladší se obětuje, a protože je výborná bojovnice (bodejť, když má dvě starší ségry), zlikviduje osobně celé vojsko Turků, načež Sultán ji požádá o ruku, ale ona ho odmítá a vrací se k tatínkovi (mám dojem, že v jedné verzi Sultána napřed zavraždí).

 

    Další příběh je známá balada Turčín Poničan - ženě ze Slovensko-Maďarského pohraničí unesou hordy Turků malé dítě - batole a vychovají z něho důležitého důstojníka turecké armády. Ten potom velí jednomu z nájezdů, na kterém zajme stařenu - svou nepoznanou matku, a přivede ji domů (do Turecka) jako chůvu pro svého novorozeného syna. Stařena syna pozná a dává to najevo před vnukem, někdo ji přistihne a věc se provaří. Spravedlivý syn - Poturčenec pak nabídne matce přiměřené postavení ve své rodině, ale ona nechce a vrací se do své rodné chudé vesnice, neboť je vlastenka a katolička.

 

    Třetí příběh je skutečný horor: Turci zajmou dvě děti - sourozence, a zavlečou je, jak jinak, do Turecka. Chlapec je ve vězení a velmi strádá, dívce se však podaří vlichotit se veliteli vojsk a ten ji propustí (případně ho přelstí a utečou, to je myslím v zásadě jedno). Sestra musí nést bratra na zádech, protože ten je na tom opravdu špatně. Nicméně, dostanou se domů, kde je nikdo nepozná a pustí na ně psy. Nakonec přenocují někde ve stodole nebo chlívě rodného statku, kde chlapec na následky strádání zemře, následně je poznán a dívka se vrací do rodiny.

 

     Co by mi na tyto příběhy řekl analytik, neumím si domyslet. Ještě dodám, že kromě těchto tří dramat mě jako dítě oslovovala hezky ilustrovaná knížka pro děti "Zelená kobyla", kterou přede mnou rodiče z nějakého nepochopitelného důvodu nepříliš vynalézavě schovávali. Taky by mě zajímalo, jak bude jednou někdo rozebírat oblíbené příběhy mých dětí a docela ráda bych u toho byla jako divák. :-)

 

    Pohádky, mýty a archetypy v rodinných konstelacích.

—————

Zpět


Kontakt

Lenka Rottová